Nedělní dopoledne plynulo v duchu příprav na naší malou poznávací výpravičku. Já a moje kamarádka jsme do zásoby připravili 2 kila řízků a necelé kilo karbanátku, neradi bychom aby nás hlad přemohl :-). Kvůli zdržení s touto kopou masa jsme neplánovaně dorazili na vytipované místo až zhruba okolo třetí hodiny. Poměrně zapadlý kus Země na břehu Vltavy se mi neskutečně líbil a to především kvůli relativnímu klidu a horší dostupnosti. Na několika málo místech byla příbřežní vegetace regulovaná, nějaký zdejší rybář tu měl své zázemí. Nejen kvůli tomu jsem se rozhodl, že si svůj vlastní flíček "vyšlapeme" v okolním rostlinstvu. Dal jsem se tedy do práce našel jsem pěkné mistečko za strmým svahem na jehož patě bylo akorát místo pro bivak pak metr a půl k dobru a rovnou říční hladina - super, napadlo mě. Začal jsem tedy nedočkavě prošlapávat cestičku a místo pro naše obydlí.

Skoro jsem ani nevnímal neustálé pálení od kopřiv, když najednou jsem na lýtku ucítil podstatně silnější bolestivý pocit. Nějaká pořádná kopřiva, pomyslel jsem si a v tu chvíli jsem dostal hned druhé a třetí včelí bodnutí, pěkně vedle sebe. V úleku jsem se začal drát neprošlapanou stranou svahu přyč ze včelých spárů, kopřiva nekopřiva, bodlák nebodlák, ostružina neostružina. Po cestě jsem inkasoval ještě jeden včelí vpich do dlaně a když, jsem se zastavil a myslel, že jsem v bezpečí, včelička schovaná pod tričkem mi uštědřila ještě jeden k dobru. Odhodil jsem svršek a chvíli bolestí poskakoval na místě. 5 Včeliček a nohy rozedřené od ostružin - paráda. Trochu se mi ulevilo když jsem z bolestivých míst vytrhal včelí žihadla a vymačkal na tyto místa trochu citrónum který jsme sebou přibalili za účelem dochucení lahodných drinků. za nedlouho jsem se z tohoto útoku vzpamatoval,původně rozdělané místo jsem ze strachem obešel a zázemí vybudoval nějakých 15 metrů opodál. Nafoukl jsem člun a z feedrovým prutem a olovnicí jsem vyrazil na průzkum "terénu".

Řeka se zdála v těchto místech poměrně klidná, vytipoval jsem proto místa k zavážce až na druhé straně v blízkosti potopených pařezů a převyslých keřů. Ve chvíl kdy jsem se vrátil k autu s úmyslem vyndat pruty a připravit montáže, jsem zjistil, že pruty zůstaly opřené o stěnu v předsíni - idiot !...Naštěstí cesta domů nebyla příliš dlouhá, jen "pouhých" 40km a tak jsem byl za hodinku a půl zpět a jěště jsem doma zvládl rychlou sprchu.

V rychlosti jsem připravil montáže a jeden prut nahodil cca 20m od břehu. Moje počáteční iluze o klidné řece se ukázaly být liché a i v tak krátké vzdálenosti 110ka olovo nesedělo s úplnou jistotou. Proto jsem se rozhodl druhou montáž umístit ještě do bližších partií cca 8m od břehu. Okolí obou náhozů jsem velice střídmě zakrmil několika kuličkami. Zalezl jsem s kámoškou do bivaku a posilňujíc se havanou jsme se oddali večerní zábavě... :-) První reakce hlásiče mě z tepla příbytku vykopala okolo sedmé ranní. Jednu 18ti milimetrovou kuličku s přídavkem uzené makrely přišel zobnout lyseček nevalných rozměrů avšak s velmi zajímavou stavbou těla. Ještě na chvíli jsem zalezl do spacáku než mě žhnoucí slunce vyhnalo definitivně.

Lehce jsem rozkrmil feedrovou směsí a užíval si permanentní pozornost plotic cejnků a aktivních bolenů. Pozoroval tiše cyklisty, kteří dle mého dosti riskovali při průjezdu velmi těsnou stezkou na druhé straně... Uplynula necelá hodina od této myšlenky a já uslyšel silné šplouchnutí...Ohlédl jsem se lehce proti proudu ke druhé straně. Osoba i se svým bicyklem spadla do řeky ze skalního převisu o výšce cca 4m. Vezmu-li v potaz místo dopadu a to potopenou patu převisu v hloubce necelého metru dvacet vyjde mi situace sakra nebezpečná...Pár sekund jsem situaci pozoroval a čekal zda je cyklista schopný pohybu a zda jsou jeho kolegové schopni se o něho postarat. Ve chvíli kdy jsem však slyšel "hilfe, hilfe ! " a viděl mávající paže, neváhal jsem a na člunu jsem přijel zjistit jak se vlastně situace má. Po pás ve vodě stála postarší žena německé národnosti a opírala se o potopené kolo. Na dotaz, zda je v pořádku odvětila, že cítí bolest v paži a v noze. Loket měla sedřený, nateklý a příruční zavazadla od krve. V tu chvíli už několik jejích kolegů v trenkách lezlo do vltavy se snahou pomoci. Podotýkám, že to všechno byli pánové ve věkovém rozmezí  65-70, možná i více let. Společně jsme pak naložili potopené kolo i s ženou a dostali ji na břeh. Nebylo možné aby žena pokračovala dál v cestě na kole k mostu který byl vzdálený cca 3 kilometry po proudu. Nabídl jsem jí tedy, že jí převezu na druhou stranu a zavolám pomoc. Trpěla silnou bolestí ale nebyla si jistá zda má ruku zlomenou. Uklidnila se a její stav se najednou zdál být malinko příznivější. Žádala pouze o pomoc s přivoláním taxi do cíle jejich výpravi a to hotelu v městě vzdáleném cca 40km. Nabídl jsem jí tedy alespoň přepravu člunem na druhý břeh a odvoz do hotelu. Po cestě se evidentně už cítila o poznání lépe, komunikovala a zdála se být ok. V hotelu se registrovala, ubytovala, rozloučili jsme se a slíbila, že se ozve jak to s jejím stavem vůbec dopadne...Toliko má slavná záchranná akce :-) Vraťme se k rybám...

K večeru jsem znovu přehodil montáže. Po necelé hodině jsem zaregistroval nesmělý posun vlasce z cívky. Byl jsem zvyklý na množství nepořádku, který se na vlasce neustále motal tak jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Po půlhodince však přišla brutální jízda a já se chopil prutu. Cítím silný odpor a na vlasci pozoruji igelitovou tašku plnou vody. Do háje, říkám si bordel zas...j. V tom mě tah na konci vlasce a nekompromisně mizící metry přesvědčují o tom, že igelitka tohle opravdu nedokáže :-) Jsem si jist, že se jedná konečně o solidní rybku, bohužel ji po pár minutách ztrácím. Přehazuji, rozlévám havanu a do noci se nic zásadního neděje. V brzkém ránu mě budí jízda a na konci pěkně stavěný, vysoký ale malý šupík odhadem něco málo přes 60. Dopoledne kamarádka odjíždí vlakem do práce a ja trávím den s feedrem. Společnost mi dělají neodbytní všudypřítomní slimáci všech barev a velikostí... se setměním balím a odjíždím k domovu...

Raggo

Po delší době jsem konečně zase slyšel svoje pípaky zpívat. Už těch dní a nocí bez záběru bylo fakt hodně.
Výprava na kterou jsem neplánově vyrazil nezačala dobře a tři dny jsem se trápil, neměl jsem záběry a začala mi docházet invence do toho mi prochcal novej bivak od Nashe, což mi na náladě nepřidalo. Kupoval jsem ho za dost peněz právě proto, aby se tohle nestalo, ale nic zpět k rybařině. Málem už jsem to zabalil, ale dobře že jsem to neudělal. Postupně se od neděle podařili kapři 81cm-9.1kg(měl jsem z něj velkou radost, bylo to zase ryba přes osmdesát a to potěší), další ryba párkrát přizvedla swinger a protočila bajt, nic nenasvědčovalo tomu, že by to mohlo bejt zajímavé. O opaku jsem se přesvědčil v zápětí, silný tah a žádné cukání hlavou, hned mi bylo jasné s kým mám tu čest a kam míří, lavice s pařezy nebyla daleko. Rychle skáču do lodě a honem nad kapra. Celkem dlouho se neukazuje a je mi jasný, že je to konečně zase přes deset, nádhernej souboj, prut mizí pod vodu a brzda ječí - tohle mám rád, pro tyhle chvíle mám jemné pruty. Síly má dost a nechce se mu, ale přeci jen je konečně v podběráku, rybu ponechávám ve vodě a vyjímám jí háček, kterej je ukázkově v koutku, při tom mi kapr několikrát sevře prsty, má hubu jako vrata a dost tvrdej stisk., výsledek  80cm a 13.7Kg(váženo na dvou vahách u rybářů opodál), ne moc centimetrů, ale zato hodně kilo a to je prostě paráda, jsem štastnej jako blecha. V pondělí přichází dost brutální jízda, kdy jsem zkoušel použít kmen 0.60, očividně mu to nevadilo, jsem trochu letargickej a trvá mi než sednu do lodě, ryba neskutečně táhne, řikám si, že se asi podseknul tolstolobik, protože to není možný, najednou tah ustává, ale ryba je stále cítit, sakra vázka, dělej dementne, trvá ti to..   Za tohle si  můžu sám, najednou se zase rozjíždí a dává mi pěknějech pár minut co proto, výsledek není nijak oslnivej 82cm-9.6kg-bojovník s velkou ocasní ploutví, která vše vysvětluje :-), ale díky kapříku, bylo to skvělý a přijd zase na návštěvu. Zde je potřeba objesnit tu vázku a následné uvonění. Ryba vzala monzáž nahozenou cca 70 m od břehu na lavici ca ve třech metrech. Po záběru pelášila podél lavice a následně se stočila a jela přímo na špiči lavice, kde se zakleslo olůvku v kamenech a ryba neuvolnila závěsku jak jsem očekával, ale vytrhla obratlík z olova, resp jej rozlomila. Nemít silnej vlasec bylo hotovo... Všichni kapři zabrali na jednu kuličku  relativně dost vysušeného Bastarda v průměru 24mm. Krmil jsem celou výpravu minimálně, pět kuliček na pva a dalších pět kolem nástrahy. Jako bonus jsem si ještě na této výpravě zdolal dvě štiky 81 a 79cm, aby to nebylo jenom o kaprech :-)

Komentář ke článku (0)

S kolegou Raggem jsme vyrazili na 5 dní (18-22.6) na Slapy, původně jsme si chtěli zachytat kolem Masníku, ale nebylo možný přecpaným autem zajet po špatných cestách k vodě a když už, nedalo se zaparkovat. Trochu jsme změnili plány a rozhodli se, že budeme lapat na otevřenější vodě. Po domluvě necháváme auto v kempu v Nové Živohošti, nakládáme věci na naše plavidla, zapínám motor, a s Raggovým člunem v zádech na laně míříme mimo civilizaci. Cestou dalekohledem vybíráme vhodné místo, není to úplně jednoduché, břehy jsou dost příkré, většinou tvořené břidlicí. Nakonec nacházíme polorozbořené místo, které nějaký dobrák vytesal do skály. Teda spíše místečko, bivaky se tam vejdou opravdu na centimetry. Nevadí, budeme trochu trpět, ale co se nám líbí hodně je okolí. Kousek od nás padlý smrk, daleko do vody a asi třicet metrů od břehu pěkná hrana ze 7 do cca 12,5metru  a poté se dále volně svažující až na skoro 40 metrů.

Pomáháme si se stavbou bivaků, mícháme krmení,  jedeme na vodu s echem a olovnicí. Rozkrmujeme tři fleky, jeden v blízkosti stromu, další je ona hrana a jedno hlubší místo. Raggo vyzkouší s jednou holí lovit pod nohama.

Jak to vypadalo pěkně tak to bylo uplně naprd, nemáme záběry, ryby se neukazujou. Jediné co chytáme jsou okouni na trojnulku rotačku, ti berou opravdu spolehlivě. Měníme hloubky a postupně zkoušíme kde co všechno. Nakonec se jako produktivní ukáže až Raggova daleká vyvážka téměř za roh na kosu, kde jsme slyšeli skákat kapry, povede se mu udělat dva záběry, ale velikost ryb je mizerná, jen do 60cm. Já jsme na téhle výpravě, co se kaprů týká totálně vyhořel, nešlo mi to. Nebejt Raggova feederu, tak jsem kapra nechytil. Alespoň se podařilo na vláčku několik štik, největší kolem 60cm a pěknej 35cm okoun.

Závěrem několik snad rad nebo doporučení, jak se vyhnout nepříjemné situaci. Když jsme v pátek nad ránem zaslechli nedaleko motorovou pilu a následně tak 30m od nás padl statný strom, nasrali jsme se, když za chvíli dopadla koruna velkého smrku asi  5 metrů od mého bivaku tak jsem doslova vyletěl po příkrém srázu s úmyslem dřevorubce knokautovat . Nakonec jsme vše vyřešili domluvou, kdy on uznal, že si měl místo dopadu zkontrolovat, vůbec ho to nenapadlo. Já zase vím, že jakmile uslyším v blízkosti motorovku, nebudu váhat a dřevorubce ponavštívím a informuji ho, že jsme někde pod ním. Raději dříve, než by bylo pozdě, ten smrk totiž padl opravdu blízko…

P.S. v červenci plánujeme výpravičku na jednu menší říčku, plnou popadaných stromů, o víkendu jsme se tam byli podívat a je to opravdu skoro extrém, naše nádobíčko dostane pořádně zabrat a na to se hodně těšíme 

Výpravu od čtvrtka do neděle jsme měli naplánovanou spolu s Duffusem, zdravotní komplikace mu však nepřály a tak jsem v tom zůstal sám.Nabídl mi však ochotně alespoň odvoz všeho harampádí na břeh přehrady...

Někdy okolo páté hodiny odpolední se ocitám na člunu a v hustém dešti pluji na svůj flek. Oblečení promočené skrz naskrz, hledám méně zablácené místo na bivak...Stmívá se, jsem převlečen do suchého, montáže na dně zátoky, usrkávám horký čaj. Až do pozdních ranních hodin se nic neděje. Rybky začínají zobat v pozdějších hodinách a do 14ti hodin mám sérii záběrů ryb převážně ve velikosti 60-65cm a jedné 77cm a 8,9 kg. Další záběry přicházejí pozdě večer a v noci, z nichž trošku slušnější je 73ka lyseček s poctivým pupíkem.

Až do soboty s malými přestávkami stále  hustě prší a já jsem zalezlý v bivi, pospávám, pojídám instantní pokrmy a občas mě do deště vyžene jízda.Když mi to světelné podmínky dovolí, pročítám rybářská periodika. Rybky stále zobou a v neděli brzy ráno přichízí místo obvyklého padáku slušná jízda ze zavezeného prutu ke skalám u protějšího přehu. Domotávám a už cítím poctivý tah. Bohužel po několika málo chvílích vytahuji uřezanou montáž, což je v těch místech poměrně zvláštní. Bahnitý úsek bez větších vázek a on si ten jeden kamínek stejně najde :-). Znovu zavážím. Celé odpoledne jsem bez kontaktu. Počasí se malinko smilovalo a ukázalo krapet sluníčka. Vyndavám feedr a lapnu pár násaďáků.

Od čtvrtka jsem zásobám bojlízu dal docela na frak a tak už mi zbýva necelé půlkilo. Půlím a čtvrtím kuličky a v batohu objevuji zbytek pelet a tygřího ořechu. Vše v kýblu zalévám játrovým extraktem a zasypávám těstem. Okolo osmé večerní opět zavážím k mému oblíbenému převislému stromku a druhou hůlku posílám kousek od "mého" břehu. Ke každé montáží pár hrstiček mého mixu a je hotovo. Už jen čekat zda se něco nesplete. Dávám se do reči s jedním známým, který přijel na jednu noc zkusit štěstí. Za necelou hodinku po zavezení pípá padák a ryba zdá se být krapet těžší. Nasedám do člunu a vyrážím. Cestou ještě bojuji s průběžným olovem které se mi zamotalo do vlasce a znemožnilo tak navíjení. Uvolněno...a už jen parádní souboj ve stylu rodea...točím se na člunu jak blázen a ryba mě prohání po zátoce ze všech sil. Prut ve tvaru luku a špička jde pomalu k hladině. Krásně se mnou zacvičila...83cm a 11,8 kg. rychlých pár, ne moc povedených foteček, nabrat sílu z boje a tradá zpátky do hlubin...Do rána už bez záběru. Během pondělního odpoledne několik ryb okolo 60ti cm...Slunce svítí a vysouší bivak, který byl celou dobu pod tlakem urputného deště...Opět to úporné balení a nepříjemná cesta domů...Tak za 14 dní snad opět nashle slizcí kamarádi  :-)                                                                                                                                        

                                                                                                                                                                                                          Raggo

Ve čtvrtek odpoledne jsem se po čtrnácti dnech opět vydal na cestu do své oblíbené zátoky. Okolo osmé hodiny večerní jsem měl vše nachystáno, postavené zázemí a montáže zavezeny. do setmění jsem seděl v křesle, popíjel a užíval si pohled do rozšiřující se zátoky a absolutní nepřítomnost kohokoliv. Jen já, divá zvěř a pod hladinou šupináči :-) Zalezl jsem do bivaku a pomalu usínal.

Hluboko v noci mě ze spacáku vykopal lehký pípanec. Svinger spadl o pár centimetrů. Promnul jsem si oči a jestě několik málo vteřin pozoroval jak bude záběr pokračovat. Když se svinger propadl na hranici svých možností začal jsem rychle domotávat. Když jsem dopnul vlasec cítil jsem, že půjde zřejmě o "težší" rybu. V následujících chvílích jsem se oddával pocitu z příjemné zdolávačky. Především momenty kdy jsem s prutem "ručkoval" okolo stromů pro lepší pozici byly zajímavé, hlavně když jsem prut držel levou rukou pouze za koncovku a ryba si začla odmotávat metry vlasce...V podběráku mne za svitu čelovky na rybě zaujaly nádherně velké oči, na podložce jsem pak obdivoval její mohutnou ocasní ploutev. Rychlé vážení a měření, "cvak"...pár foteček a šup s ní do vody. 97cm a 12,08 kg nejsou parametry které by leckterého "kilohoniče" oslovily :-) ale ryba to byla krásná. Dlouhý, nízký "říčňák" jehož hlava mi připomínala mé oblíbené psí plemeno...Rybka zobla jednu 24mm kuličku z játrové směsi s olihňovým AK. Po propuštění rybky jsem v černočerné tmě vyrazil znovu zavézt. Pro orientaci k návratu jsem použil pár zlomených chemických světélek. Docela zvláštní pocit na člunu na vodě v totální tmě a lehké mlze, kdy krom mžourajícího světélka není vidě téměř nic, jen z lesa se ozývá děsivý řev rozlobených nočních šelmiček, brrrrr ... :-).

Do druhého dne už záběr nepřišel. Odpoledne dorazil kamarád se svým psíkem, že zůstane do neděle. Po celém pátku bez kontaktu přišel večer jeden záběr kapra 73 cm, cca 8kg. Další záběr, tentokrát svižnou jízdu montáže v blízkosti břehu jsem udělal v sobotu pozdě odpoledne, kdy slunce ještě prohřívalo mělčiny. Rybu jsem zahlédl ve vzdálenosti cca 20m ale bohužel o ní přišel. V neděli brzy ráno mě probudil padák, než jsem se ale vymotal z bivaku bylo po všem. Snad háček bez prozihrotu nebyl tou správnou volbou...Stáhl jsem montáž, která byla posunuta tak 20m a znovu zavezl. Měl jsem pak ještě pár lehkých kontaktů ale výsledek žádný. Kamarádovi štěstí vůbec nepřálo a od pátku do neděle mu záběr bohužel nepřišel...V neděli navečer jsem měl už vše sbaleno a na člunu jsem zas vesloval zpět do civilizace...    

                                                                                                                                                                                                     Raggo