Mírná zima nám umožnila odstartovat sezónu poměrně brzy a tak jsem již koncem února poprvé nahazoval do Lužnice. První noci přinesli pouze hladové tlouště a to v takovém počtu a rozměrech, až mě to moc nepotěšilo. Hladovců přes půl metru jsem lapnul několik, jednou i dva velké na dva pruty najednou. V noci ještě pěkně mrzlo. Celkově mám od března do května na Lužnici asi deset vycházek a prozatím se nepovedlo s kapříkem přelézt magickou lužniční metu sedmdesáti centimetrů. Pěkně se jí přiblížil lysák 68, bojoval jako lev, skákal, fajnovej souboj předvedl. Nyní voda prudce táhne a lovit se nedá, počkáme, řeka opět ukazuje svoji sílu a nevyzpytatelnost... V mezičase jsem byl navštívit nějaké ty stojáky, první dvounoční výpravička přinesla několik záběrů a zdolané menší ryby kolem 60cm, měl jsem z nich radost, bylo to fajn si po zimě potahat i menší kapry. Na jiném stojáku jsem si v dubnu vytáhl dlouhána 89cm a 10,3kg a měl velkou radost, že se podařilo prolomit první letošní desítku. Mrkněte na nepovedenou fotečku samospouští :-) Koupil jsem si nově skládací nosítka, což je supr praktická věc jednak na vážení, ale také na transport kapra na podložku a při pouštění. V druhé půlce května jsem chtěl podniknout jednočlennou výpravičku na pět nocí na Orlík, zprávy o zoufalé rybí aktivitě, ale hlavně o doslova přecpání přehrady lidmi mě přinutili změnit cílovou destinaci a vydal jsem se pokoušet jednu větší řeku. Od středy do soboty poledne jsem neudělal jediný záběr, zjemňoval jsem, zmenšoval jsem, měnil jsem, krmil i nekrmil, nešlo to. Bylo to v jednom docela na hlavu a ani stěhování nepomohlo. Vrcholným impulzem byl v sobotu kolem poledne výskok pěkného lysce kolem deseti kilogramů tak blízko špičky mého prutu, že já málem trefil - mohl jsem se buď posrat a nebo se přestěhovat. Zmobilizoval jsem síly a v ukrutném vedru se přesunul. Jak může být osud někdy vrtkavý a jak se během pár chvil může z neúspěchu stát úspěch... Pravý prut se mi rozjel, levý jsem ještě ani nestihl nahodit, trhaný záběr, zásek a cítím kapra, boj nic moc, ale váhu ryba měla, čím více jsem jí přitahoval, tím více kapr bojoval, nakonec jsem po krásném asi dvacetiminutovém souboji podebral, zvážil, rychle 5x vyfotil a okamžitě pustil šupíka 95cm a 17,6 kg s čerstvými ranami po tření. Měl jsem neskutečnou radost, třásl jsem se a byl moc štastnej, byl to fakt pěknej kapr a sedmnáct je krásné číslo. Do konce výpravy už jsem se vrátil do starých kolejí a lapnul dva tlouště a jednoho menšího kapra vyříznul. Na noc přijel kamarád Prchlajzek, tak jsme měli o zábavu postaráno a dlouho debatovali o rybách, ženách a tak dále. Sezóna lovu dravců se rychle blíží, tak ještě musíme užít trochu klidu bez natahanejch šnůr na sumce :-)