Nedělní dopoledne plynulo v duchu příprav na naší malou poznávací výpravičku. Já a moje kamarádka jsme do zásoby připravili 2 kila řízků a necelé kilo karbanátku, neradi bychom aby nás hlad přemohl :-). Kvůli zdržení s touto kopou masa jsme neplánovaně dorazili na vytipované místo až zhruba okolo třetí hodiny. Poměrně zapadlý kus Země na břehu Vltavy se mi neskutečně líbil a to především kvůli relativnímu klidu a horší dostupnosti. Na několika málo místech byla příbřežní vegetace regulovaná, nějaký zdejší rybář tu měl své zázemí. Nejen kvůli tomu jsem se rozhodl, že si svůj vlastní flíček "vyšlapeme" v okolním rostlinstvu. Dal jsem se tedy do práce našel jsem pěkné mistečko za strmým svahem na jehož patě bylo akorát místo pro bivak pak metr a půl k dobru a rovnou říční hladina - super, napadlo mě. Začal jsem tedy nedočkavě prošlapávat cestičku a místo pro naše obydlí.

Skoro jsem ani nevnímal neustálé pálení od kopřiv, když najednou jsem na lýtku ucítil podstatně silnější bolestivý pocit. Nějaká pořádná kopřiva, pomyslel jsem si a v tu chvíli jsem dostal hned druhé a třetí včelí bodnutí, pěkně vedle sebe. V úleku jsem se začal drát neprošlapanou stranou svahu přyč ze včelých spárů, kopřiva nekopřiva, bodlák nebodlák, ostružina neostružina. Po cestě jsem inkasoval ještě jeden včelí vpich do dlaně a když, jsem se zastavil a myslel, že jsem v bezpečí, včelička schovaná pod tričkem mi uštědřila ještě jeden k dobru. Odhodil jsem svršek a chvíli bolestí poskakoval na místě. 5 Včeliček a nohy rozedřené od ostružin - paráda. Trochu se mi ulevilo když jsem z bolestivých míst vytrhal včelí žihadla a vymačkal na tyto místa trochu citrónum který jsme sebou přibalili za účelem dochucení lahodných drinků. za nedlouho jsem se z tohoto útoku vzpamatoval,původně rozdělané místo jsem ze strachem obešel a zázemí vybudoval nějakých 15 metrů opodál. Nafoukl jsem člun a z feedrovým prutem a olovnicí jsem vyrazil na průzkum "terénu".

Řeka se zdála v těchto místech poměrně klidná, vytipoval jsem proto místa k zavážce až na druhé straně v blízkosti potopených pařezů a převyslých keřů. Ve chvíl kdy jsem se vrátil k autu s úmyslem vyndat pruty a připravit montáže, jsem zjistil, že pruty zůstaly opřené o stěnu v předsíni - idiot !...Naštěstí cesta domů nebyla příliš dlouhá, jen "pouhých" 40km a tak jsem byl za hodinku a půl zpět a jěště jsem doma zvládl rychlou sprchu.

V rychlosti jsem připravil montáže a jeden prut nahodil cca 20m od břehu. Moje počáteční iluze o klidné řece se ukázaly být liché a i v tak krátké vzdálenosti 110ka olovo nesedělo s úplnou jistotou. Proto jsem se rozhodl druhou montáž umístit ještě do bližších partií cca 8m od břehu. Okolí obou náhozů jsem velice střídmě zakrmil několika kuličkami. Zalezl jsem s kámoškou do bivaku a posilňujíc se havanou jsme se oddali večerní zábavě... :-) První reakce hlásiče mě z tepla příbytku vykopala okolo sedmé ranní. Jednu 18ti milimetrovou kuličku s přídavkem uzené makrely přišel zobnout lyseček nevalných rozměrů avšak s velmi zajímavou stavbou těla. Ještě na chvíli jsem zalezl do spacáku než mě žhnoucí slunce vyhnalo definitivně.

Lehce jsem rozkrmil feedrovou směsí a užíval si permanentní pozornost plotic cejnků a aktivních bolenů. Pozoroval tiše cyklisty, kteří dle mého dosti riskovali při průjezdu velmi těsnou stezkou na druhé straně... Uplynula necelá hodina od této myšlenky a já uslyšel silné šplouchnutí...Ohlédl jsem se lehce proti proudu ke druhé straně. Osoba i se svým bicyklem spadla do řeky ze skalního převisu o výšce cca 4m. Vezmu-li v potaz místo dopadu a to potopenou patu převisu v hloubce necelého metru dvacet vyjde mi situace sakra nebezpečná...Pár sekund jsem situaci pozoroval a čekal zda je cyklista schopný pohybu a zda jsou jeho kolegové schopni se o něho postarat. Ve chvíli kdy jsem však slyšel "hilfe, hilfe ! " a viděl mávající paže, neváhal jsem a na člunu jsem přijel zjistit jak se vlastně situace má. Po pás ve vodě stála postarší žena německé národnosti a opírala se o potopené kolo. Na dotaz, zda je v pořádku odvětila, že cítí bolest v paži a v noze. Loket měla sedřený, nateklý a příruční zavazadla od krve. V tu chvíli už několik jejích kolegů v trenkách lezlo do vltavy se snahou pomoci. Podotýkám, že to všechno byli pánové ve věkovém rozmezí  65-70, možná i více let. Společně jsme pak naložili potopené kolo i s ženou a dostali ji na břeh. Nebylo možné aby žena pokračovala dál v cestě na kole k mostu který byl vzdálený cca 3 kilometry po proudu. Nabídl jsem jí tedy, že jí převezu na druhou stranu a zavolám pomoc. Trpěla silnou bolestí ale nebyla si jistá zda má ruku zlomenou. Uklidnila se a její stav se najednou zdál být malinko příznivější. Žádala pouze o pomoc s přivoláním taxi do cíle jejich výpravi a to hotelu v městě vzdáleném cca 40km. Nabídl jsem jí tedy alespoň přepravu člunem na druhý břeh a odvoz do hotelu. Po cestě se evidentně už cítila o poznání lépe, komunikovala a zdála se být ok. V hotelu se registrovala, ubytovala, rozloučili jsme se a slíbila, že se ozve jak to s jejím stavem vůbec dopadne...Toliko má slavná záchranná akce :-) Vraťme se k rybám...

K večeru jsem znovu přehodil montáže. Po necelé hodině jsem zaregistroval nesmělý posun vlasce z cívky. Byl jsem zvyklý na množství nepořádku, který se na vlasce neustále motal tak jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Po půlhodince však přišla brutální jízda a já se chopil prutu. Cítím silný odpor a na vlasci pozoruji igelitovou tašku plnou vody. Do háje, říkám si bordel zas...j. V tom mě tah na konci vlasce a nekompromisně mizící metry přesvědčují o tom, že igelitka tohle opravdu nedokáže :-) Jsem si jist, že se jedná konečně o solidní rybku, bohužel ji po pár minutách ztrácím. Přehazuji, rozlévám havanu a do noci se nic zásadního neděje. V brzkém ránu mě budí jízda a na konci pěkně stavěný, vysoký ale malý šupík odhadem něco málo přes 60. Dopoledne kamarádka odjíždí vlakem do práce a ja trávím den s feedrem. Společnost mi dělají neodbytní všudypřítomní slimáci všech barev a velikostí... se setměním balím a odjíždím k domovu...

Raggo