O víkendu jsme s Raggem podnikli kratší výpravu na jednu noc. Hodlali jsme celý volný čas- ca 30 hodin strávit na jedné zhruba pětihektarové tůňce v blízkosti Vltavy. Podle fotek co Raggo dříve nafotil to byla krásná voda. Po příjezdu jsme jí šli omrknout a vypadala ještě lépe než na fotkách, po chvíli jsme v koruně potopeného stromu viděli několik menších kaprů a naše srdíčko zaplesalo, jsou tu. Zvolili jsme místo bokem od chytajících rybářů, v blízkosti vázek. Raggo zkoušel novej biváček, já měl jenom deštník, kterej jsem na noc "vytunil" druhým pláštěm z Raggova Cyfishe- celkem dobrá kombinace-kámo díkes. Montáže jsme nahodili na místa v těsné blízkosti vázek a zakrmili, já si to vlezl osahat a voda byla ještě celkem ledová, ale pro klid dušičky... Jednu hůlku jsem dal přes tůňku na štěrkové podloží do metru osmdesáti, do míst kde se ohýbal padlý strom a druhou kus od břehu do metru a půl, lehkého nánosu bahna a také k potopenému stromu. Krmil jsem asi deset koulí na montáž. Raggo zkoušel výrazně menší průměry koulí a jinou hloubku, já měl 24ky. Dalo by se říci, že všechno kromě záběrů bylo moc fajn, dobře jsme pokecali, ale záběr jsem já neudělal žádnej a Raggo měl jeden padák a několik pípanců a rybu taky neudělal.
Ráno v šest jsme se přesunuli na 15ha pískovnu s rezervací pro hnízdící racky. Tady jsme chytali na náhodu, Raggo dvě hole na koule, já jednu a jednu plavačku s kuku a červíkem. Opět nám to nešlo, já udělal dva záběry. Jeden kapr mi utrhnul 14ku návazec a malá štička ukousla to samé. No nic, něco kolem 33 hodin jsme "hovnochytili", což teda vyčítám hlavně Raggovi, protože si sem jistej, že mě tím nakazil, ale tak co :-) Doufám, že to prolomíne co nejdříve, snad ještě tenhle tejden vyjde Lužnice...
..........Jak již Duffus zmiňoval, páteční příjezd na nejmenovanou tůňku byl ve znamení úžasu nad krásnými a na první pohled velmi perspektivními partiemi této vody a počáteční nerozhodnosti kam vlastně naše montáže položíme. Možností, kde zakotvit byla spousta. Od všemožných poloostrůvků a do šíře rozlitého ramene na jedné straně až po partie s velkou četností vázek na straně druhé. Nejen kvůli většímu klidu od místních rybářu jsme se nakonec rozhodli pro lov v "džungli". Oba jsme si k položení montáží vybrali místa v těsné blízkosti potopených stromů. Na jednom z mých prutů měla premiéru kulička boilí z nové směsi postavené na játrech, kterou jsem před nahozením smáčel v játrovém koncetrátu a obaloval těstem. Na prutu druhém se máčela moje osvědčená "oliheň". Chytací kuličky jsem měl narolované ve velikostech cca 15mm. Zakrmoval jsem vždy ke každé hůlce zvlášť stejným druhem bojlízu jaký byl pod háčkem a to několika hrstmi ,čtvrceného a půleného bojlízu a pár kuličkami "18tek". Ještě během dne jsem měl decentní kontakt na levém prutu kdy se cívka na chvíli roztočila a pak svinger několikrát poskočil nahoru a dolu. Při pokusu o zásek jsem však neuspěl. "Poctivá" jízda za celou dobu nepřišla. Během noci mě párkrát probudil lehký pípanec. Až v raních hodinách mě z velice zvláštního snu, který přičítám litru vína a večerní debatě s kolegou na téma "bezpečí na rybách" :-)... , probudil delší padák a pak ještě několik potahů. Když jsem montáž stočil kulička bojlízu byla v podstatě rozbitá, zřejmě od všudepřítomných cejnů. Neúspěch možno přisuzovat jarnímu času lásky, který místní velcí cejni poctivě využívali k reprodukčnímu procesu a kapříci snad nejevili zájem o nic jiného než pár chutných jiker. Nebo má snad pravdu kolega, že jsem letos tím černým Petrem a moje přítomnost ryby doslova odháni na míle daleko :-) Neklesáme však na mysli a jsem si jist, že tato malebná tůňka si v budoucnu ještě zaslouží naši pozornost. V loňském roce jsem slavil úspěchy přelomem tohoto měsíce na své oblíbené řece a tato doba se nezadržitelně blíží. V příštím týdnu tedy plánuji velké věci... :-)))
Velikonoce jsem strávil na jedné pískovně. Nakonec jsem jel sám a docela se těšil na to, že si konečně v klidu zachytám. Vzal jsem sebou lodku, naházel do ní věci a přemístil se na místo, kde jsem doufal, že neuvidím člověka. Bohužel už je to tak, že lidi jsou všude a tak mi rybolov "zpříjemňoval" pár
nudistů over 60let, kteří se po solidním atletickém výkonu prodrali přes křoviny až asi 50metrů ode mne. No nic, co se dá dělat. Ne že bych jim nepřál, ale doufal jsem,že si případnou akci schovaj až na večer domů V sobotu večer kdy jsem stále neudělal záběr od kapra a vyzkoušel několik kombinací, velikostí jak montáží tak nástrah jsem se rozhodl krapet zariskovat. Vzal jsem jednu hůlku a zhoupnul montáž asi tři metry od břehu, jenom s
třema půlenejma koulema na pva. V neděli kolem poledne jsem měl na tuto hůlku takovounesmělou přerušovanou jízdu, musel jsem na lod a rybu složitě vymotat z větví, dosud jsem jí ani nezahlédl. Měl jsem kliku a větve se podařilo uvolnit, ryba odjela několik metrů na volnou vodu a tam jsem jí poprvé uviděl. Měl jsem radost je to pěknej kapřík, zdaleka největší co jsem tady měl na udici, tak jenom opatrně. Povedlo, se. Namáčím podložku a kapra do ní zapínám a začíná
hroznej fofr. Rychle rozložit stativ na předem připravené místo, nacvaknout foták, rychlejch pět fotek, polití kapříka vodou, poslení dvě fotky, zvážení a měření ukázalo 12,75kg při 87cm. Rychle s ním zpátky do vody. Do pondělka jsem chytil ještě několik menších kaprů a výpravu musel neplánovaně ukončit o několik hodin dříve. Na této výpravě jsem chytal na boilie Masson, kde byly přidány natrávené bílkoviny a na mého oblíbeného Bastarda bez úprav a nějakých dalších vylepšení a opět mi pomohl k pěknému kapříkovi.
P.S. Shodný článek naleznete také na VASR.CZ, stránkách firmy, na jejíž produkty chytáme
Je mi 28 let, narodil jsem se a žiju v Praze. Ryby chytám od dětství díky tomu, že máme chatu na Lužnici přímo na břehu řeky. Rád vzpomínám na první nesmělé pokusy jen se špulkou vlasce a později jednoduchými bambusovými proutky. Dnes se tomu dost podivuji, ale přesto jsme byli již celkem úspěšní i v této době a za využití dosti primitivních pomůcek.
Postupem času jsem se věnoval poležené a přívlači s tím, že si někdy rád zajdu na potok zablbnout se splávkem. Takže se dá říci, že v současnosti kromě muškaření chytám všemi způsoby. Pokud je čas a prostor, tak upřednostňuju kaprařinu. Trvalo mi několik let, než jsem se při lovu kaprů přeorientoval pouze na jejich lov na boilie. Hodně času jsem věnoval a věnuji Lužnici, je to opravdu srdcovka, zatím se mi podařilo přimět k záběru a zdolat největšího kapra 82 cm při cca 8.2kg - dlouhá, ne příliš vysoká ryba, ale krásně bojovná. Lužnice je dost specifická voda a chytat na ní cíleně větší kapry je docela složitá věc. Během letních měsíců se mi dost pravidelně stává, že ryba bere pouze v noci a to ještě ve velmi problematické hodiny.
Z větších stojatých vod mám kapry lehce nad 14kg a zde se ještě mám hodně co učit a co vylepšovat, což mě baví. Nejsem z těch, kteří se jedou k vodě kochat a když nic nechytí tak se uchlácholí tím, že jim u vody bylo moc hezky a že nic nechytili jim nevadí. Mě bezrybka vadí a snažím se jí nedosahovat.
Můj vztah k rybaření:Vyrostl jsem v prostředí, kde se ryby braly, ne všechny, ale poměrně hodně. Postupem času jsem sám došel k tomu, že mě rybaření obrovsky baví. Baví mě ryby přelstít a zdolávat, líbí se mi, když si je mohu vyfotit a v neposlední řadě, když rybu mohu, po krásném souboji, který mi poskytla, zase vrátit vodě. Pro mě není ryba nepřítel nebo maso obalené šupinami, které po vylovení oválím v písku a kopnu do vezíru. Pro mě je i malá ryba krásná a chovám se k ní slušně a její poškozování (odháčkování atd.) omezuju na nejnutnější minimum. Jsem si vědom toho, že každé "lovení" rybu poškozuje nebo jinak, bylo by jí lépe, kdyby lovena nebyla. Snažím se to maximálně kompenzovat slušným zacházením s ní.
O nás: Kolegu Ragga jsem potkal na Mrku. Bylo to v době, kdy jsem hrál ve Švýcarsku a několik měsíců jsme si dopisovali přes net. Po návratu jsme dohodli společnou rybařinu s feedrem tuším na písáku v Roudné a tak nějak jsme zjistili, že si rozumíne. Máme společnou úchylku a to jest sledování prakticky všeho, co se točí kolem kaprařiny. Hodně toho pak zasvěceně probíráme na Skypu a hodnotíme. Několikrát jsme byli spolu chytat, letos chystáme nějaké kapraření. Když to shrnu tak ho mám rád a jsou momenty, kdy bych ho zabil, asi tak :-). Přišlo mi prostě skoro nemyslitelné, aby na "mém blogu" chyběl a tudíž to není " můj"blog, ale je to "náš společný" blog, kterej sice nese název po mém nicku na Mrku, ale kolega k němu má administrativní přístup a doufám, že ho bude využívat a psát sem články a vkládat fotky v barvách El Duffus fishing.
Raggo
Světlo světa jsem poprvé spatřil před bezmála 27 lety v jedné z pražských porodnic. Má rybářská „kariéra“ byla započata v mém útlém věku, kdy jsem po boku svého otce na poměrně velký splávek a hák začal chytat oukleje na jedné z jihočeských řek. Ano Lužnice, to je ta moje nikdy nereznoucí láska, která mi darovala spousty začátečnických zkušeností a bezpočet zážitků. Takovou tu pravou rybářskou vášeň a nadšení nastartovala tehdy parma 75 cm, kterou jsem na starý „tokozácký“, jeden a půlmetrový proutek s navijákem Rex úspěšně zdolal pod jezem a jedna podstatně vetší, která se mi po urputném prohraném boji rozhodla ukázat pouze svou masivní ocasní ploutev. Ani si už nechci představit, jak velká mohla být, ještě teď by mě to asi trochu mrzelo. Rozhodně každý zážitek, byť s trpkým koncem se počítá a já na tento těžko zapomenu.
Řeka Lužnice byla, v místech kde jsem v podstatě vyrostl, tehdy doslova narvaná obrovským množstvím ryb a to snad všech druhů. V současnosti mi situace s tamní rybí obsádkou přijde skoro až tragická. Před léty nebyl problém nachytat na vodní řasu ostroretky, podoustve a parmy ve velice slušných rozměrech. Dnes už tam člověk na tyto rybí druhy sotva narazí. Přesto je tato řeka svým způsobem stále plodná a pěkné ryby se tam nachytat dají, leč chce to hodně trpělivosti a odříkání, ostatně kolegův pěkný „říčňák“ z této vody je toho důkazem.
Můj vztah k rybaření: Něco z tohoto soudku jsem již nastínil, zmíním se proto teď trochu o metodách rybolovu, které mne zaujali nejvíce. V „mládí“ mě velmi chytla vláčka. Mou první Rapalu, 11ti centimetrového jointeda v barvách okouna mám někde v kufříku dodnes…
Další metodou, kterou jsem na mé oblíbené řece často praktikoval, byla plavaná a to především v peřejích pod jezem, který se nacházel pár kroků od naší chajdy. Výraznou část svého rybářského času jsem trávil klasickou položenou s „policajtem“ ze břehu popř. z loďky stylem tzv. „houpačky“ V poslední době mne naprosto uchvátila takříkajíc „moderní kaprařina“ na jejíž myšlenku mně v podstatě přivedl jeden známý obchodník s malým krámkem rybářských potřeb v blízkosti mého bydliště. Ve chvíli kdy během naší debaty nebo spíše jeho monologu začaly padat pojmy jako „vlasová metoda“, „úniková montáž“, „bojlíz“…mi šla hlava kolem a já s nedůvěrou pozoroval montáž, kterou mi na pultě na ukázku sestavil. Nešlo mi absolutně do hlavy, jak něco takového může úspěšně fungovat a jak je možné, aby se ryba chytla, když ani samotná nástraha není na háčku. Vzhledem k tomu, že tento pán působil dosti přesvědčivě a povídal něco o tom, že se lovu kaprů věnuje už velmi dlouho, nechal jsem se zlákat a zakoupil jsem pár „kaprových“ háčku, šňůrku, sadu závěsek, hadiček, pár těžkých olov, kilo kukuřice, rozloučil se, poděkoval a odešel domů. Následující víkend jsem vyrazil na chatu, uvařil kukuřici sestavil svoje první „kaprové“ montáže a brzy ráno vyrazil k vodě. Pomocí jehly jsem na vlas navlékl 2 zrnka vařené kukuřice a nahodil. Povolil jsem brzdy navijáků, svoje teleskopy položil do vidliček a čekal co se bude dít. Byl jsem k tomuto způsobu lovu stále skeptický. Z mého pesimismu a nedůvěry mě však velice rychle dostala má první jízda v životě. Jen jsem nevěřícně civěl na vlasec utíkající z cívky, než jsem si uvědomil, že je čas něco udělat. Přitáhl jsem tedy brzdu navijáku a zdolal svého prvního kapra na „vlas“…Moje nadšení nemělo obdoby a já během toho léta zdolal na Lužnici tolik kaprů jako snad za celou mou tehdejší rybářskou „kariéru“ Následující rok jsem trochu zanevřel na moji „lásku“ a začal zjišťovat, že také existuji i jiné vody. Kamarádí mně vzali na jedno krásné místo na řece Berounce, které se poslední roky hodně věnuji. Tou dobou jsem jim už jako „zkušený“ lovec kaprů vlasovou metodou začal vysvětlovat o, co jde a předvedl jim základní montáž. Jejich nevěřícné výrazy mi byly velmi povědomé. Se slovy jednoho z nich „mi ti na ty tvoje „kárp-systémy“ kašlem“ oba napíchli žížalu na háček a nahodili…Krátce po tom, co se ozvala brzda mého navijáku a já vytáhl na tamní poměry solidní rybu, jsem klukům navazoval svoje montáže. Ten den si každý z nich chytil pěkného kapříka a oba u tohoto způsobu lovu zůstali. To byl tedy jakýsi můj začátek lovu kaprů, kdy jsem se věnoval pouze lovu na kukuřici a bojlíz pro mě znamenal v podstatě neznámý terén.
Moje první nesmělé pokusy s ním dopadaly neúspěšně a já se neustále vracel k mým oblíbeným a především funkčním a osvědčeným žlutým zrnkům. Jedno celé léto jsem pak strávil lovem na hotové bojlíz malého průměru s příchutí sladké kukuřice. Tato nástraha mě na nějaký čas uchvátila a stala se úspěšnější než sama kukuřice. Jednoho dne jsem se ocitl s pytlíkem smradlavých 20tek na Berounce a za večerní čtyřhodinový lov se mi podařily tři krásné ryby. To byl asi takový zlom v mojí nedůvěře vůči těmto zvláštním kuličkám. Začal jsem se jim tedy věnovat stále častěji a postupně si získávali mojí důvěru. Na základě instrukcí a rad kolegů z internetu jsem si začal připravovat své domácí směsi a záběr na takovéto výtvory mě těší o to víc.
V současnosti mám několik svých receptů, kterým věřím a zůstávám mnohdy u nich. Na druhou stranu se nebojím ani experimentů a pouštím se do patlanic všeho druhu. Nemám na kontě závratné kapří rekordy ale pár ryb, které jsou pro mně samotného cenné a kterých si vážím. Jsem si vědom toho, že je přede mnou ještě obrovský kus práce, snažím se jít svou cestou a všechno si zkusit na vlastní kůži. To co se mi na kaprařině líbí nejvíce je jakási její myšlenka a to v souvislosti se vztahem k rybě, kdy se ryba stává něčím víc než jen potravinářským polotovarem. Neříkám, že jsem vždy všechny ryby bral ale zkrátka když se zadařilo tak bylo docela běžné, že jsme s rodinou usedali k nedělnímu obědu s kaprem obloženým bramborem…V současnosti mě nijak zvlášť netěší usmrcení byť minimálního množství úlovku, určenému převážně na uspokojení tradice vánoční. Neztotožňuji se však ani s negativními a bouřlivými reakcemi mnohých urputných nadšenců na přisvojení kdejakého násaďáka. Vážím si všech ryb a ještě více těch velkých. Je mi smutno z případů kdy postarší rybáři na „mých“ oblíbených revírech vyudí kapra 12kg. Vadí mi, že připraví o možnost setkat se s touto rybou mne ale i ostatní podobně smýšlející rybáře. Starého psa však novým kouskům nenaučíš, nebo jen těžko…Myslím ale, že trend chytání a pouštění ryb se v naší rybářské společnosti zakořeňuje stále hlouběji a upřímně doufám v lepší zítřky.
