Volný rybářský čas jarních měsíců jsem trávil převážně v zátoce vltavské přehrady, kde se se mi sem tam nějaká ta hezčí rybka povedla. V podstatě celé léto jsem ji však nechal na pokoji s pocitem, že s nájezdy dovolenkářů už bude mít tak co dělat. Poslední srpnový týden jsem však už neodolal a rozhodl se 2 noci opět strávit na této vodě. Vyrazil jsem během všedního dne a dle očekávání to s tlakem rybožroutů nebylo tak zlé. Kromě mně a mého známého nebyl v zátoce až na pár lodičkářů skoro nikdo. Moje "vysezené" místečko bylo volné a já mohl v klidu vegetovat. Za 2 dny a noci se mi však ze skalního, většinou produktivního fleku nepodařilo udělat jediný záběr. Kolega vytěžil tři záběry přičemž o jednu rybu přišel, vytáhl jednoho menšího kapříka do 60ti a jednoho okolo 70ti...Já zkoušel vavážku cca 250m na místo, kde se kapři přes den občas ukázali ale bez úspěchu.

Měl jsem domluvenou návštěvu u kamáráda na jedné říčce tak jsem třetí den výpravy pobalil harampádí a s vidinou "lepších zítřků" uháněl k této vodičce.V minulosti jsem zde byl kárán za svou rybářskou disciplínu takže tentokrát můj styl lovu na této lokalitě naprosto korespondoval s tamní legislativou. Montáže ve 4 ráno dopadaly na hladinu a ve 0:00 ležely hůlky pěkně opřené o bivak, který byl postaven naprosto legálně na soukromém pozemku zahrádky mého kamaráda v zázemí mezi gedlubnami, rajčaty a banánovou palmičkou :-). Voda v řece byla krásně čistá a průtok byl na normálu. Zprvu se mi dařily menší kapříci a pochopitelně otravní tlouštáci. Spotřeba návazcového materiálu a háčků je na této vodě díky velmi kamenitému dnu opravdu velká. Spoustu času jsem tedy věnoval přípravě montáži do zásoby. Druhý den lovu mi pár minut před polednem zapípal kapřík 82cm a 9,3 kg. Moc hezky zbarvený a čistý šupináček, který je pro mne konkrétně na téhle vodě velkou radostí...Zůstal jsem ještě pár nocí ale nic kloudnějšího se na podložku nepodívalo. Voda začínala naplavovat spousty vodních rostlin, které se nemilosrdě motaly do vlasců. Najednou byla neděle a já musel domů. V podzimních měsících se této vodě hodlám ještě věnovat a poškádlit nějakou tu 90+ :-)     

                                                                                                                                                                                                        Raggo

Nedělní dopoledne plynulo v duchu příprav na naší malou poznávací výpravičku. Já a moje kamarádka jsme do zásoby připravili 2 kila řízků a necelé kilo karbanátku, neradi bychom aby nás hlad přemohl :-). Kvůli zdržení s touto kopou masa jsme neplánovaně dorazili na vytipované místo až zhruba okolo třetí hodiny. Poměrně zapadlý kus Země na břehu Vltavy se mi neskutečně líbil a to především kvůli relativnímu klidu a horší dostupnosti. Na několika málo místech byla příbřežní vegetace regulovaná, nějaký zdejší rybář tu měl své zázemí. Nejen kvůli tomu jsem se rozhodl, že si svůj vlastní flíček "vyšlapeme" v okolním rostlinstvu. Dal jsem se tedy do práce našel jsem pěkné mistečko za strmým svahem na jehož patě bylo akorát místo pro bivak pak metr a půl k dobru a rovnou říční hladina - super, napadlo mě. Začal jsem tedy nedočkavě prošlapávat cestičku a místo pro naše obydlí.

Skoro jsem ani nevnímal neustálé pálení od kopřiv, když najednou jsem na lýtku ucítil podstatně silnější bolestivý pocit. Nějaká pořádná kopřiva, pomyslel jsem si a v tu chvíli jsem dostal hned druhé a třetí včelí bodnutí, pěkně vedle sebe. V úleku jsem se začal drát neprošlapanou stranou svahu přyč ze včelých spárů, kopřiva nekopřiva, bodlák nebodlák, ostružina neostružina. Po cestě jsem inkasoval ještě jeden včelí vpich do dlaně a když, jsem se zastavil a myslel, že jsem v bezpečí, včelička schovaná pod tričkem mi uštědřila ještě jeden k dobru. Odhodil jsem svršek a chvíli bolestí poskakoval na místě. 5 Včeliček a nohy rozedřené od ostružin - paráda. Trochu se mi ulevilo když jsem z bolestivých míst vytrhal včelí žihadla a vymačkal na tyto místa trochu citrónum který jsme sebou přibalili za účelem dochucení lahodných drinků. za nedlouho jsem se z tohoto útoku vzpamatoval,původně rozdělané místo jsem ze strachem obešel a zázemí vybudoval nějakých 15 metrů opodál. Nafoukl jsem člun a z feedrovým prutem a olovnicí jsem vyrazil na průzkum "terénu".

Řeka se zdála v těchto místech poměrně klidná, vytipoval jsem proto místa k zavážce až na druhé straně v blízkosti potopených pařezů a převyslých keřů. Ve chvíl kdy jsem se vrátil k autu s úmyslem vyndat pruty a připravit montáže, jsem zjistil, že pruty zůstaly opřené o stěnu v předsíni - idiot !...Naštěstí cesta domů nebyla příliš dlouhá, jen "pouhých" 40km a tak jsem byl za hodinku a půl zpět a jěště jsem doma zvládl rychlou sprchu.

V rychlosti jsem připravil montáže a jeden prut nahodil cca 20m od břehu. Moje počáteční iluze o klidné řece se ukázaly být liché a i v tak krátké vzdálenosti 110ka olovo nesedělo s úplnou jistotou. Proto jsem se rozhodl druhou montáž umístit ještě do bližších partií cca 8m od břehu. Okolí obou náhozů jsem velice střídmě zakrmil několika kuličkami. Zalezl jsem s kámoškou do bivaku a posilňujíc se havanou jsme se oddali večerní zábavě... :-) První reakce hlásiče mě z tepla příbytku vykopala okolo sedmé ranní. Jednu 18ti milimetrovou kuličku s přídavkem uzené makrely přišel zobnout lyseček nevalných rozměrů avšak s velmi zajímavou stavbou těla. Ještě na chvíli jsem zalezl do spacáku než mě žhnoucí slunce vyhnalo definitivně.

Lehce jsem rozkrmil feedrovou směsí a užíval si permanentní pozornost plotic cejnků a aktivních bolenů. Pozoroval tiše cyklisty, kteří dle mého dosti riskovali při průjezdu velmi těsnou stezkou na druhé straně... Uplynula necelá hodina od této myšlenky a já uslyšel silné šplouchnutí...Ohlédl jsem se lehce proti proudu ke druhé straně. Osoba i se svým bicyklem spadla do řeky ze skalního převisu o výšce cca 4m. Vezmu-li v potaz místo dopadu a to potopenou patu převisu v hloubce necelého metru dvacet vyjde mi situace sakra nebezpečná...Pár sekund jsem situaci pozoroval a čekal zda je cyklista schopný pohybu a zda jsou jeho kolegové schopni se o něho postarat. Ve chvíli kdy jsem však slyšel "hilfe, hilfe ! " a viděl mávající paže, neváhal jsem a na člunu jsem přijel zjistit jak se vlastně situace má. Po pás ve vodě stála postarší žena německé národnosti a opírala se o potopené kolo. Na dotaz, zda je v pořádku odvětila, že cítí bolest v paži a v noze. Loket měla sedřený, nateklý a příruční zavazadla od krve. V tu chvíli už několik jejích kolegů v trenkách lezlo do vltavy se snahou pomoci. Podotýkám, že to všechno byli pánové ve věkovém rozmezí  65-70, možná i více let. Společně jsme pak naložili potopené kolo i s ženou a dostali ji na břeh. Nebylo možné aby žena pokračovala dál v cestě na kole k mostu který byl vzdálený cca 3 kilometry po proudu. Nabídl jsem jí tedy, že jí převezu na druhou stranu a zavolám pomoc. Trpěla silnou bolestí ale nebyla si jistá zda má ruku zlomenou. Uklidnila se a její stav se najednou zdál být malinko příznivější. Žádala pouze o pomoc s přivoláním taxi do cíle jejich výpravi a to hotelu v městě vzdáleném cca 40km. Nabídl jsem jí tedy alespoň přepravu člunem na druhý břeh a odvoz do hotelu. Po cestě se evidentně už cítila o poznání lépe, komunikovala a zdála se být ok. V hotelu se registrovala, ubytovala, rozloučili jsme se a slíbila, že se ozve jak to s jejím stavem vůbec dopadne...Toliko má slavná záchranná akce :-) Vraťme se k rybám...

K večeru jsem znovu přehodil montáže. Po necelé hodině jsem zaregistroval nesmělý posun vlasce z cívky. Byl jsem zvyklý na množství nepořádku, který se na vlasce neustále motal tak jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Po půlhodince však přišla brutální jízda a já se chopil prutu. Cítím silný odpor a na vlasci pozoruji igelitovou tašku plnou vody. Do háje, říkám si bordel zas...j. V tom mě tah na konci vlasce a nekompromisně mizící metry přesvědčují o tom, že igelitka tohle opravdu nedokáže :-) Jsem si jist, že se jedná konečně o solidní rybku, bohužel ji po pár minutách ztrácím. Přehazuji, rozlévám havanu a do noci se nic zásadního neděje. V brzkém ránu mě budí jízda a na konci pěkně stavěný, vysoký ale malý šupík odhadem něco málo přes 60. Dopoledne kamarádka odjíždí vlakem do práce a ja trávím den s feedrem. Společnost mi dělají neodbytní všudypřítomní slimáci všech barev a velikostí... se setměním balím a odjíždím k domovu...

Raggo

Po delším jednání se našemu zkušenému mistru feedru a duševnímu otci tohoto blogu El Duffusovi podařilo podepsat velice lukrativní smlouvu s předním japonským výrobcem rybářské bižuterie firmou FUDO ! Pro tuto společnost v současnosti testujeme sérii jejích ultra ostrých háčků, které rybám dávají téměř nulovou šánci na únik z vašich montáží. V rytmu sloganu "Nebojíme se používat kvalitu" naše udice osazené fudo háčky dopadají na dno našich oblíbených revíru po celé ČR. Plotice cejni a podoustve, třeste se !

:-)...

Po delší době jsem konečně zase slyšel svoje pípaky zpívat. Už těch dní a nocí bez záběru bylo fakt hodně.
Výprava na kterou jsem neplánově vyrazil nezačala dobře a tři dny jsem se trápil, neměl jsem záběry a začala mi docházet invence do toho mi prochcal novej bivak od Nashe, což mi na náladě nepřidalo. Kupoval jsem ho za dost peněz právě proto, aby se tohle nestalo, ale nic zpět k rybařině. Málem už jsem to zabalil, ale dobře že jsem to neudělal. Postupně se od neděle podařili kapři 81cm-9.1kg(měl jsem z něj velkou radost, bylo to zase ryba přes osmdesát a to potěší), další ryba párkrát přizvedla swinger a protočila bajt, nic nenasvědčovalo tomu, že by to mohlo bejt zajímavé. O opaku jsem se přesvědčil v zápětí, silný tah a žádné cukání hlavou, hned mi bylo jasné s kým mám tu čest a kam míří, lavice s pařezy nebyla daleko. Rychle skáču do lodě a honem nad kapra. Celkem dlouho se neukazuje a je mi jasný, že je to konečně zase přes deset, nádhernej souboj, prut mizí pod vodu a brzda ječí - tohle mám rád, pro tyhle chvíle mám jemné pruty. Síly má dost a nechce se mu, ale přeci jen je konečně v podběráku, rybu ponechávám ve vodě a vyjímám jí háček, kterej je ukázkově v koutku, při tom mi kapr několikrát sevře prsty, má hubu jako vrata a dost tvrdej stisk., výsledek  80cm a 13.7Kg(váženo na dvou vahách u rybářů opodál), ne moc centimetrů, ale zato hodně kilo a to je prostě paráda, jsem štastnej jako blecha. V pondělí přichází dost brutální jízda, kdy jsem zkoušel použít kmen 0.60, očividně mu to nevadilo, jsem trochu letargickej a trvá mi než sednu do lodě, ryba neskutečně táhne, řikám si, že se asi podseknul tolstolobik, protože to není možný, najednou tah ustává, ale ryba je stále cítit, sakra vázka, dělej dementne, trvá ti to..   Za tohle si  můžu sám, najednou se zase rozjíždí a dává mi pěknějech pár minut co proto, výsledek není nijak oslnivej 82cm-9.6kg-bojovník s velkou ocasní ploutví, která vše vysvětluje :-), ale díky kapříku, bylo to skvělý a přijd zase na návštěvu. Zde je potřeba objesnit tu vázku a následné uvonění. Ryba vzala monzáž nahozenou cca 70 m od břehu na lavici ca ve třech metrech. Po záběru pelášila podél lavice a následně se stočila a jela přímo na špiči lavice, kde se zakleslo olůvku v kamenech a ryba neuvolnila závěsku jak jsem očekával, ale vytrhla obratlík z olova, resp jej rozlomila. Nemít silnej vlasec bylo hotovo... Všichni kapři zabrali na jednu kuličku  relativně dost vysušeného Bastarda v průměru 24mm. Krmil jsem celou výpravu minimálně, pět kuliček na pva a dalších pět kolem nástrahy. Jako bonus jsem si ještě na této výpravě zdolal dvě štiky 81 a 79cm, aby to nebylo jenom o kaprech :-)

Komentář ke článku (0)

S kolegou Raggem jsme vyrazili na 5 dní (18-22.6) na Slapy, původně jsme si chtěli zachytat kolem Masníku, ale nebylo možný přecpaným autem zajet po špatných cestách k vodě a když už, nedalo se zaparkovat. Trochu jsme změnili plány a rozhodli se, že budeme lapat na otevřenější vodě. Po domluvě necháváme auto v kempu v Nové Živohošti, nakládáme věci na naše plavidla, zapínám motor, a s Raggovým člunem v zádech na laně míříme mimo civilizaci. Cestou dalekohledem vybíráme vhodné místo, není to úplně jednoduché, břehy jsou dost příkré, většinou tvořené břidlicí. Nakonec nacházíme polorozbořené místo, které nějaký dobrák vytesal do skály. Teda spíše místečko, bivaky se tam vejdou opravdu na centimetry. Nevadí, budeme trochu trpět, ale co se nám líbí hodně je okolí. Kousek od nás padlý smrk, daleko do vody a asi třicet metrů od břehu pěkná hrana ze 7 do cca 12,5metru  a poté se dále volně svažující až na skoro 40 metrů.

Pomáháme si se stavbou bivaků, mícháme krmení,  jedeme na vodu s echem a olovnicí. Rozkrmujeme tři fleky, jeden v blízkosti stromu, další je ona hrana a jedno hlubší místo. Raggo vyzkouší s jednou holí lovit pod nohama.

Jak to vypadalo pěkně tak to bylo uplně naprd, nemáme záběry, ryby se neukazujou. Jediné co chytáme jsou okouni na trojnulku rotačku, ti berou opravdu spolehlivě. Měníme hloubky a postupně zkoušíme kde co všechno. Nakonec se jako produktivní ukáže až Raggova daleká vyvážka téměř za roh na kosu, kde jsme slyšeli skákat kapry, povede se mu udělat dva záběry, ale velikost ryb je mizerná, jen do 60cm. Já jsme na téhle výpravě, co se kaprů týká totálně vyhořel, nešlo mi to. Nebejt Raggova feederu, tak jsem kapra nechytil. Alespoň se podařilo na vláčku několik štik, největší kolem 60cm a pěknej 35cm okoun.

Závěrem několik snad rad nebo doporučení, jak se vyhnout nepříjemné situaci. Když jsme v pátek nad ránem zaslechli nedaleko motorovou pilu a následně tak 30m od nás padl statný strom, nasrali jsme se, když za chvíli dopadla koruna velkého smrku asi  5 metrů od mého bivaku tak jsem doslova vyletěl po příkrém srázu s úmyslem dřevorubce knokautovat . Nakonec jsme vše vyřešili domluvou, kdy on uznal, že si měl místo dopadu zkontrolovat, vůbec ho to nenapadlo. Já zase vím, že jakmile uslyším v blízkosti motorovku, nebudu váhat a dřevorubce ponavštívím a informuji ho, že jsme někde pod ním. Raději dříve, než by bylo pozdě, ten smrk totiž padl opravdu blízko…

P.S. v červenci plánujeme výpravičku na jednu menší říčku, plnou popadaných stromů, o víkendu jsme se tam byli podívat a je to opravdu skoro extrém, naše nádobíčko dostane pořádně zabrat a na to se hodně těšíme