V týdnu před prodlouženým víkendem jsem v hlavě spřádal plány na menší kapří výpravičku.. Kapříkům jsem připravil pár kilo kuliček z nové směsi z rybích mouček s velkým podílem sušených jater a játrového koncentrátu. Můj plánovaný čtvrteční odjezd bohužel kvůli problémům s autem nevyšel a proto jsem se dostal k vodě až během sobotního odpoledne. Kamarád mi nabídl, že mě naloží, odveze na místo činu a v pondělí se pro mne zase vrátí. Už vzhledem k tomu, že mi v minulosti nějací nenechavci nedaleko vody vykradli auto kvůli páru prochozených bot a staré kšiltovce jsem tento plán uvítal a v sobotu po poledni jsem se ocitl na břehu jedné zátoky s hromadou krámů. Nafoukl jsem člun, naložil sebe a nekonečné množství vercajku a vydal se směrem k mým oblíbeným místům. Vzhledem k prodlouženému víkendu jsem čekal mraky rybářů kempujících na březích, jak tomu bylo například v období velikonoc, kdy jsem tuto vodu také navštívil. Když jsem se však blížil k cíli, většina míst zela prázdnotou a zahlédl jsem jen pár známých tváří, které na mně již z dálky pokřikovaly, že od čtvrtka jsou bez záběru a že to nestojí za nic. Moje nadšení z právě realizovaného výletu na malou chvíli opadlo, neboť jsem si vybavil mojí poslední lapačku na těchto místech, kdy byla situace obdobná a za dva dny strávené u vody se mi podařil pouze jediný záběr menšího lysce. Od té doby však uplynul nějaký čas a já se tam teď vydal a doufal, že se situace změnila a rybky začnou spolupracovat.

Přirazil jsem člun ke břehu a dal se do delší debaty s dvěma známými. Jeden už to vzdával, měl sbalené věci v lodi a byl připraven na odjezd. Druhý z nich se však přes veškerou skepsi rozhodl zůstat ještě jednu noc. Nepříliš pozitivní Informace o aktivitě ryb mě tak hlodala, že jsem začal v hlavě spekulovat o tom jakou zvolím strategii, místo atd. Dalekohled jsem prozkoumával rozlehlé partie zátoky přemýšlel, že se vydám na podstatně vzdálenější místa směrem k „velké vodě“, které jsem ještě nenavštívil. Představa, že budu veslovat ještě několik kilometrů na přeplněném nafukovacím člunu mě však značně vyděsila a já se i přes nejistou perspektivu rozhodl zůstat zde.Vybral jsem si flíček ve vzdálenosti asi 30 metrů od známého, který se ještě během následující noci rozhodl zkusit štěstí. Nikam jsem nespěchal, pomalu jsem vybalovat, stavěl přístřešek a moje montáže dopadly na dno někdy okolo třetí hodiny odpolední.

Posadil jsem se do křesla, otevřel pivko a začal si užívat můj útěk z velkoměsta. Pozoroval jsem hladinu a návrat několika člunů s neúspěšnou posádkou…Ještě před setměním jsem znovu rozmístil montáže, tentokrát do jiných partií vody. Jednu jsem položil do těsné blízkosti potůčku, který se do zátoky vléval. Druhou montáž jsem zavezl k protějšímu břehu pod převislé stromy. Do nedělního dopoledne jsem se probudil bez jediného kontaktu s rybou. Mojí touhu po záběru jsem se rozhodl uspokojit alespoň plavačkovým prutem, houskou, červíky a násaďáky, kterých v okolí břehu plavala doslova mračna. Tuto zábavu jsem ukončil po několika vytažených 40kách a začal zas přemýšlet jak na ty „pořádné“ kapry.

Den plynul a „kolega“ z vedlejšího fleku už měl sbaleno na odjezd. Tato zaječí myšlenka v jednu chvíli proběhla i mojí hlavou. S kamarádem jsem byl však domluven, že mě vyzvedne až následující den a já jsem přece přijel za rybou, takže bylo rozhodnuto. Na nedělní noc jsem obě montáže zavezl k blízkosti stromů na druhé straně. Setmělo se, dopil jsem poslední pivo a zalezl do bivaku. V noci se počasí totálně změnilo, z dálky se ozývala bouřka a začalo silně pršet. Zhruba v sedm hodin ráno snad právě tato změna přinesla mou první svižnou jízdu, jejímž výsledkem byl kapřík 74cm a 7,2 kg. Po nějakých čtyřiceti hodinách bez záběru opravdu potěšil. Do zhruba tří hodin odpoledne se nedělo nic. Rozhodl jsem se pro malou změnu a pod háček na levé hůlce jsem nasadil kuličku silně zatraktivněnou dipem. Připojil jsem tři půlené kuličky na pva a zavezl jsem opět ke druhé straně do těsné blízkosti převislého stromu a okolí montáže jsem prohodil cca dvaceti kuličkami. Dorazil jsem zpět ke břehu, umístil prut do vidliček, zalezl do bivaku a rozhodl se pro pozdní oběd. V momentě, kdy jsem zapálil vařič se levý hlásič rozječel a já přiběhl k záseku. Dopnul jsem vlasec, ucítil příjemný tah a vydal se za rybou na člunu. Když jsem se dostal nad ní, pomalu jsem ji dostával k hladině. Ve chvíli, kdy z hloubky cca 5ti metrů vyjelo pupkaté tělo šupináče jsem zajásal. „Jo !, konečně“. Háček seděl hezky v koutku a váha ukázala 12,6 kg při 84 cm. Nakonec jsem se rozhodl zůstat ještě jeden den. Nic slušnějšího však už nepřišlo. Jen dalších pět menších kapříků. Poslední slunečné odpoledne jsem strávil pozorováním hladiny a opravdu velkých kapřích těl, kterým, dle mého, do metru moc nechybělo.Přes počáteční neúspěchy hodnotím výpravičku kladně u už se zas těším nashledanou.

P.S. Shodný článek naleznete také na VASR.CZ, stránkách firmy, na jejíž produkty chytáme...

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          Raggo