V první polovině dubna jsme s Přemkem vyrazili na víkend na jeden z přítoků Orlíku. Ještě bylo celkem chladno a hlavně hladina vody byla minimálně 5 výškových metrů pod normálem, takže o bahýnko na břehu nebyla nouze. Třetí do party byl můj pejsek Duffy. Byla to jeho první výprava, tak jsem byl zvědav, jak se mu bude na rybách líbit.Jelikož jsme výpravičku pojímali jakožto otevírací do sezóny, nepřipravovali jsme se nijak zvláště důkladně. Chytali jsme oba na koule od Vasru, já dával rok a půl starou home made mraženku v průměrech 14-17mm, jak mi to při šoulení vyšlo a Přéma svoje profi udělané dvacítky, některé vysušené, některé dipované a ještě přidával metoďák.
V sobotu lapu prvního kapříka 65cm, Přéma má smůlu a po pěkné jízdě vyřezává. Duffy se ukazuje jako dobrej, ale věčně hladovej společník. Přéma je na nás hodnej, naložil masíčko, grilík přivezl, takže baštíme, povídáme, jeden z nás štěká a je nám prima. V neděli se nutím vylézt brzo, krmím a do hodiny chytám 71cm kapra, mám radost, ani jsem to nečekal. Odpoledne balíme a stíháme to tak tak než začně silně lejt. Povedená akcička...
Koncem dubna a v květnu podnikám jednodenní lovy na Sázavě, na víc bohužel není čas, nedaří se mi. U vody je čím dál více lidí a mě už to ani nebaví, řešit s někým jestli mě přehodil a tak dále. Moje averze vůči lodičkářům se opět zvětšuje. Zkouším všechno možné, ale není to k ničemu. Do toho přichází info od kluků z výprav, kde si zvětšují osobní rekordy ze státních vod, mají nádherné ryby i za hranici 20 kilogramů.
V sobotu ráno 9. června se rozhoduji, že se pojedu podívat na jednu řeku, kterou mám relativně blízko. Má docela pršet, to by mělo kapry rozhejbat. Na místo přijíždím ráno, stavím bivi ve vysoké trávě a kolem 11 krmím a nahazuji. Večer mohu bilancovat, žádná bouřka se nekonala, ale celkem jsem měl 6 záběrů, všechno od vodáků. V kombinaci s nulovou aktivitou ryb to bylo celkem na palici. To, že někdo vjede do vlasce se stát může, to, že slušně poprosím a pět lodí ze skupiny vlasce v klidu objede a šestá mi stáhne oba pruty, už mi hlava moc nebere. Chvíli jsem uvažoval, že bych dotyčnému ukázal, jak pěkně jsem se naučil kobrovat peletky levou rukou, ale nemá to cenu.
S přicházející tmou řeka ožívá, mám krásnou jízdu, ryba si bere, cítím její váhu, je pěkná, jen opatr... vyřezává se. Nastražuji a v tom se mi prakticky pod rukama rozjíždí druhej prut, o poznání silnější tah, prut v akci a dlouhý souboj. Po 15 ti minutách se ryba rozjíždí proti proudu, musím za ní trávou, kopřivama, ale najedou vjíždí do vázky a já jsem na infarkt. Jemně pocukávám, povoluji vlasec, nic nepomáhá, vázka, opírám se tedy do prutu a čekám, co povolí, v tuto chvíli mi ale štěstí přeje a ryba vyjíždí na volnou vodu. Dalších 5 minut souboje a je kousek ode mě, tak ten má přes deset velmi spolehlivě, propadávám měkkým břehem do vody, nevadí, tuhle rybu chci, nasunuji podběrák do vody a... kapr se vyřezává. No ano, slovně jsem si ulevil, otřel bahno z bot a vydal se zpátky na své stanoviště. Nemohu navázat montáž, jak se mi klepou ruce, tak dokrmuju. Nahazuju oba pruty a koukám na měsíc, přemýšlím co jsem měl udělat jinak. Otevírám si pivko a dávám se do klidu, jízdáááá, boj a šupík 83cm a 10,80Kg, fotím samospouští a mám konečně radost. Brzy ráno přichází pomalá jízda a silnej tah, ryba se dlouho drží u dna, krásně kulatej lysák 73cm a 9,5 kg. Dále chytám ještě dvě rybky nad 70cm, z nichž jeden lysák s rozházenejma šupiname je moc pěknej, jednu 65 cm a dva menší kousky. Za 36 hodin na svazové řece jedna desítka celkem 4 ryby přes 70cm, nevadí mi ani balení věcí v silném dešti a následné sušení. Holt když se nedaří, je třeba doufat v lepší zítřky a nepropadat beznaději, ono to někdy přijde. A já stále doufám :-)
Ať Vám to jezdí...
Průměrná známka: 2,00
